Původně zde byla pucherna sloužící ke zpracování rud. Později zde byl mlýn s pilou. V 18. století koupil zpustlý mlýn mlynář Vambera z Chrudimi. Rodině Vamberových patřil mlýn v Koželužské.

Nechci se detailně zabývat historii mlýnů na Chrudimce, protože ji ani neznám. Toto téma velice odborně zpracoval pan Luděk Štěpán ve své knize o mlýnech. Někdy však musím uvést data sloužící k naší lepší orientaci. Vambera měl tři syny. Nejstarší pokračoval ve zdejším mlýnu. Druhý pak ve mlýnu Vrzákově, o kterém jsem se již zmínil, a který je u rybníku Groš. Třetí syn si postavil mlýn pod hájenkou v Lánech. Tam se zastavíme někdy příště.

Vamberův mlýn a hlavně pila byly v provozu až do druhé světové války. Po válce začal mlýn opět pustnout. V šedesátých letech se uvažovalo o vzniku skanzenu v Kameničkách a o obnově tohoto mlýna. Než se však v tehdejší byrokracii podařilo dát věci do pohybu, Kameničky se změnily natolik, že padlo rozhodnutí o vzniku skanzenu na Veselém kopci. Z Vamberova mlýnu tu byly použity některé součásti.

U základu celého projektu stál již zmiňovaný Luděk Štěpán. Tuto dobu již pamatuji a obdivoval jsem jeho obrovskou energii a hlavně vizi, o které dokázal přesvědčit své okolí.

Zarputilí potomci

Vamberův mlýn obývají potomci mlynářovi, kteří se snaží znovu jej obnovit do původní krásy. Obdivuji jejich zarputilost, jak se snaží mlýn udržet pro další generace. A hlavně bez pomoci státu, který raději podporuje projekty které většinou mizí neznámo kde. V potomcích zůstalo v něco z mlynáře Vambery. Dřina a svoboda. Panstvo nikdy mlýnům nepřálo.

Ve mlýnech byli vítání krajánci přinášející zprávy ze světa. Mlynář býval člověk sečtělý a nebránil se novotám. Připadá mi, jakoby si Alois Jirásek bral ve Vamberově mlýnu inspiraci pro svoji Lucernu. Rozložitá lípa, jejíž stáří se odhaduje na více než pět století, vévodí tomuto mlýnu. Myslím, že stojí za to mlýn navštívit. Stačí pozdravit a současná majitelka vás lépe než já podrobně seznámí s jeho historii. Bude jí přitom stačit poděkování.

Příště se vydáme dále po proudu Chrudimky.
Jaroslav Koreček