Ukecaná loutka

„Není žádné jiné město tolik spojeno s loutkářstvím jako Chrudim,“ vysvětluje Vávra a pokračuje: „V každém šumném městě provázím diváky moderní architekturou v automobilu nebo v nějakém jiném dopravním prostředku, ale je pár dílů, kde jsme sáhli po tom, co je městu typické. Tady jsou to bezesporu loutky. Moje loutka je ukecaný průvodce, zdržuje a prudí. A vždy má jiný názor než já. Názory na architekturu nejsou jednostranné, vždycky se někdo lehce mýlí.“

David Vávra spolu s loutkami navštívil chrudimské Regionální muzeum, budovu Komerční banky, Pippichovo divadlo, Wiesnerovu vilu, Muzeum loutkářských kultur či Státní okresní archív. A také původní Zemědělský ústav od architekta Karla Šidlíka z roku 1924. O osudu této budovy, bývalé léčebny dlouhodobě nemocných, není rozhodnuto. Její vlastník, Pardubický kraj, uvažuje i o její demolici.

V čem je síla?

„Síla města Chrudim je v jeho historické architektuře a v gotickém náměstí zaplněném barokními a renesančními domy. Nemá ale mnoho staveb moderní architektury 20. století. Zbourat si stavbu, která je jediným odkazem na určitou dobu, je naprostá chyba. Zbořit takový dům považuji za skoro až vulgární. Je to nesmírně důležitá stopa historické architektury a málokterá stavba má takto bohatou a dramatickou fasádu,“ zdůrazňuje Vávra.
V Chrudimi na Resselově náměstí roste nárožní budova Balustráda navržená architektem Zdeňkem Kozubem. Město uvažuje i o dalších úpravách a chce náměstí navrátit tvar, jaký mělo v devatenáctém století a odklonit silnici z těsné blízkosti morového sloupu.

“Balustráda se mi docela líbí. Především určitá umírněnost fasády směrem do náměstí, ale už méně se mi líbí křivka, která je na boční fasádě. To je zbytečně romantické,“ tvrdí Vávra. Chrudimské náměstí by mělo být podle jeho mínění opět uzavřené. „Jsem rozhodně pro odklonění silnice. Přeci se vám nemůže líbit, že vedle kostela jezdí auta. Moderní architektura by tu měla dostat šanci. Každá doba by se měla do tváře města podepsat. Viděl jsem výsledky architektonické soutěže, kterou město vypsalo. Nejméně tři návrhy jsou mi blízké. Líbí se mi návrh architekta Romana Brychty a vítězný návrh brněnských architektů Kuby a Pilaře,“ vysvětluje .

Přírodní tvary

Davidu Vávrovi se také líbí takzvaná organická architektura, která hledá inspiraci v přírodních tvarech bez pravých úhlů. „Organická architektura má tvarosloví podobné jako příroda. Je zodpovědná vůči okolnímu prostředí a zdůrazňuje okolní obyčejné i neobyčejné domy. Takový dům pak může být postaven vedle gotické budovy na vzdálenost lidského dechu a nevadí to. Hranatá stavba často hůř přimyká k těm historickým než budova, která je naprosto odlišná. Organická stavba je jako strom, který se fasád svými větvemi dotýká,“ poznamenává architekt a moderátor.

Za hranicemi

Šumný štáb se vypravil i za hranice města Chrudim. Točilo se na slatiňanském Kočičím hrádku. V Ronově nad Doubravou zaujalo Davida Vávru silo z roku 1955 a v Heřmanově městci navštívil Löwitovu vilu. Jeho pozornosti neunikla bývalá vápenka v Třemošnici, kterou považuje za nádherný otisk průmyslového dědictví. A když jsme v Třemošnici, nelze opomenout, že právě David Vávra je autorem návrhu stavby zdejšího nového katolického kostela.
„Duchovní stavba je pro mě tím nejtěžším architektonickým úkolem, zároveň však tím nejkrásnějším,“ říká David Vávra. Ocitl se však prý v poněkud zvláštní situaci.

„Třemošnický kostel je kostelem katolickým. Ty se vyznačují výraznou zdobností a bohatostí, což nijak neodsuzuji. Ovšem já jsem evangelík, nejen svým pokřtěním, ale také vnitřním postojem. A evangelické víře naopak zdobnost chybí. Mám pocit, že nám evangelíkům by troška zdobnosti prospěla. Život je nesmírně bohatý a barevný a proč se tedy scházet v pustých prostorách? Na druhou stranu jednoduchý prostor vede k lepší koncentraci ducha a prostor přeplněný ozdobami vás může rozptylovat a nedovolí vám se soustředit,“ vysvětluje architekt.

Návrh třemošnického kostela je pro něho nesnadný úkol. Věří ale, že je na správné cestě. „I když to, jestli se to povedlo, se uvidí, až bude kostel stát. Pokud bude stát. Vsadil jsem na sluneční světlo, které prochází skleněným křížem, ale také křížovou cestou a cestou vzkříšení a rozehrává uvnitř barevnou fantazii. Prostor je tak podle toho, jak slunce putuje, v neustálé proměně a v jakémsi vývoji,“ představuje z části svůj návrh.

Chuť a kouzlo

Na otázku, zda má David Vávra své nejšumnější město, vždy odpovídá, že každé město má své kouzlo, chuť a svoji vůni. A jak chutnala Davidu Vávrovi Chrudim? Po krátkém přemýšlení se vyjádřil naprosto jasně.

“Chrudim má chuť karamelu a voní trošku po připáleném karamelu. To je ale můj zcela subjektivní pocit, který vám teď říkám při kávě,“ uzavírá průvodce šumnými městy.

Martina Šťastná