Očkování začne od půl jedné u místního kulturního domu, načež veterinář vyrazí na trasu vedoucí přes Proseč, Žďárec u Seče až do Kraskova. Na každém místě stráví necelou hodinu.

„V Seči máme tradici, že očkování psů zajišťuje obec jako jednu ze služeb občanů. Vždy se to uskuteční na jednom místě, na které jsou lidé zvyklí," řekl sečský starosta Marcel Vojtěch.

Ve frontě se psy

Hromadné očkování je pro veterináře časově velmi výhodné. „Na jednom místě zvládnu celou obec," pochvaluje si například veterinář Josef Honzíček, který v sobotu vyrazí očkovat do Seče. „Je to také pohodlné i pro majitele, protože pak už nemusí se psem jet někam do ordinace. Platí to zejména pro starší lidi, kteří nemají auto, nebo se bojí jet do města. Řada psů také cestu autem nesnáší," doplňuje veterinář.

Hromadné očkování však přináší i značné nevýhody. Každý se snaží být se svým psím společníkem co nejdříve odbytý, a tak se tvoří fronty. „Psi jsou pak nervózní, štěkají na sebe, vrčí a neví, co se s nimi děje. Velice snadno mě pak při očkování mohou kousnout. Stává se mi také, že za mnou přijdou majitelé psů s prosbou, že by jej neudrželi nebo že špatně snáší jiné psy. Domluvíme se a já se za nimi stavím," říká Josef Honzíček.

Není to standard

Hromadné očkování psů se však neodehrává všude. Ve větších městech, například v Hlinsku, si už povinnou vakcinaci zajišťuje každý majitel sám za sebe.

„Nic hromadného se tu neděje. Každý by si to měl hlídat sám a veterinář může na končící dobu očkování upozornit. Máme tu i rodiny, které mají svého zvěrolékaře, který přijde jednou za čas a obstará veškeré domácí zvířectvo," řekla vedoucí odboru vnitřních věci Městského úřadu Hlinsko Marta Nováková.

Očkování psů proti vzteklině je povinné, a to i přesto, že je Česká republika uznaná v Evropě jako země, kde se toto onemocnění nevyskytuje.
„Poslední výskyt vztekliny u nás je z roku 2002, kdy ji měl nějaký netopýr. V zemích jako je Polsko, Bulharsko a Rumunsko se však vzteklina stále vykytuje. Je to smrtelné onemocnění pro člověka, proto je očkování povinné," uvedl Josef Honzíček.

Ať už je pes vzteklý či nikoliv, jeho kousnutí by se nikdy nemělo brát na lehkou váhu. „Psi mají na zubech velké množství bakterií, takže je tu velké riziko infekce. Mě už pes kousl třikrát a vždy jsem skončil na antibiotikách," vzpomíná veterinář.

Možná volba

Povinné je očkování proti vzteklině. Zbývající infekční choroby napadající psy jsou pouze doporučené. Jelikož se ve většině případů jedná o virová onemocnění, tak podle veterináře, sice jdou léčit antibiotiky, ale tyto medikamenty se ve veterinární medicíně prakticky nepoužívají.

Příkladem infekčních onemocnění může být psinka, parvoviróza či leptospiróza. Poslední zmíněná choroba napadá játra a ledviny a co hůře, je přenosná na člověka. „Zatím jsem se s tím během své praxe nesetkal," uklidňuje Josef Honzíček.

„Staré znění zákona ukládalo psa očkovat každý rok. Upravené znění říká, že pes má být očkovaný v intervalu, který udává vakcína. Očkování proti vzteklině vydrží většinou rok, ale některé vakcíny psa chrání až tři roky," dodává veterinář Josef Honzíček.

LUKÁŠ VANÍČEK