Mají pohanské kořeny. Pohanští Slované i Germáni slavili začátkem jara procitnutí přírody ze zimního spánku. Židé v tuto dobu také slaví svůj velký svátek - pesach, svátek Smilování, na památku vysvobození Izraelitů z Egypta. Křesťanské Velikonoce na pohanské a židovské oslavy navazují. Velikonoční svátky jsou pohyblivé, slaví se v období mezi 22. březnem a 25.

dubnem. Velikonoční neděle následuje vždy po prvním úplňku, který nastane po prvním jarním dnu. Velikonoce jsou pojmenovány podle Velké
noci, během níž byl Ježíš vzkříšen. Noc z Bílé soboty na neděli velikonoční je od pradávna považována za největší noc v církevním roce. Z tradičních velikonočních zvyků je u nás zakořeněna především pondělní pomlázka. Tu si užívá hlavně mužská část pokolení, která ráno vyráží za děvčaty, aby jim pomlázkou vyprášila sukně. Pomlázku, kterou lze uplést ze čtyř, šesti či osmi vrbových proutků, děvčata zdobí barevnými stužkami. Prapůvodní smysl mrskačky byl omlazovací - míza z mladých větviček se měla přenést na živé bytosti.

Nejznámější kolední říkankou dodnes zůstává: Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný. Za koledu a vymrskání dostanou koledníci vedle vajíček i pohoštění.

Barvení a zdobení vajec není pouze českou tradicí. Malovaná vejce byla objevena již v sumerských vykopávkách z roku 2 500 před naším letopočtem. Vejce se totiž ukládala do hrobů jako symbol nikdy nezanikajícího
života, což odpovídalo pohanským představám o posmrtném životě. Barvením se měla znásobit jejich magická moc. Z tohoto důvodu se stalo zdobení vajec zvykem, který vítal jaro, kdy se příroda probouzí k životu. Zvyk zdobení a darování vajec přetrval do dnešních dnů a stal se i lidovým uměním.

Při každém větším svátku je důležité nezapomínat na své bližní. Velikonoční přáníčka jsou i v dnešní době velice oblíbená. Přání můžeme poslat
jak v tištěné podobě jako pohlednici či elektronicky.

Jarmila Násadová
(převzato z Týneckého zpravodaje)