Značný důraz při své tvorbě dává Vysočině, která se jí, rodilé Pražačce, stala milovaným domovem.

Košík do kostela

„Velikonoce se svým významem odrážejí v lidové kuchyni. Pokrmy chystané nejen na sváteční stůl, ale také ke svěcení v kostele, musela hospodyňka připravit nejen chutně, ale také reprezentativně, tedy lahodící i oku, aby ji sousedky nepomluvily. Do kostela se nesl nazdobený košík s červenými vejci, lesklým mazanečkem, pečeným beránkem a holoubátky, domácí slaninou, klobásami či uzeným. Ve vinařských krajích se dosud světí víno. To vše v bělostném plátně, naparáděné větvičkou jívy nebo zelené břízky, bylo chloubou paní domu,“ přibližuje obyčeje našich předků Kamila Skopová.

Mazanec svítí vejci

Jakej je to mazanec bez koření, bez vajec? Dávno zapomenutá rýmovačka je úvodem receptu, který jsme od paní Kamily získali.

Bochánek neboli mazanec musí žlutými vejci svítit jako sluníčko a musí být také žloutkem a tukem pěkně pomazaný… Tak kořením nešetři. Kdysi se do těsta přidával i tučný tvaroh, pak byl mazaneček pěkně vláčný. Vláčnosti těsta se docílí také přimícháním jedné vařené ustrouhané brambory.

Na dva poctivé půlkilové mazance potřebuješ kilo polohrubé mouky, 12 dkg sádla, 12 dkg másla, 20 dkg cukru, jeden sáček vanilkového cukru 8 dkg kvasnic, 4 5 žloutků, maximálně půl litru teplého mléka, vrchovatou lžičku umletého fenyklu s anýzem, špeku mletého muškátového oříšku., lžičku soli, 2 lžíce rumu, jemně strouhnou kůru z omytého citronu, přebrané rozinky a spařené oloupané mandle. Těsto zadělej v míse, pak vyklop na vál a rukama dobře propracuj. Kouli těsta vrať do mísy, popraš moukou, zakryj utěrkou a nech kynout.

Po vykynutí zapracuj na vále do těsta rozinky, případně nakrájené loupané mandle, vytvaruj dva hladké bochánky a dej na dobře vymaštěný plech znovu kynout. Každému mazanečku dopřej vlastní plech. Teprve až se těsto zvedne na dvojnásobek, potři povrch hojně žloutkem rozšlehaným v kapce rumu, posyp sekanými mandličkami po zaschnutí žloutku nastřihni nůžkami znamení kříže na vrcholku mazance. Dej do vyhřáté trouby. Po deseti minutách zmírni teplotu a dopeč do červena. Po čtvrthodinovém pečení pomaž mazanec rozehřátým máslem, což opkuj ještě dvakrát, protože mazanec má být pomazávaný…

Nádivka „hlavička“

„Je to vynikající tradiční jarní pokrm, který využívá všeho, co velikonoční čas nabízí čerstvá vejce, zbytky pečeně, kozlečí nebo jehněčí droby a především zelené bylinky včetně mladých kopřiv. Hlavička či hlavnička, jinde nadívanina, sekanina nebo prostě nádivka je výborná v teplé i studené podobě,“ uvádí Kamila Skopová druhý velikonoční recept inspirovaný tradiční českou kuchyní.

Základem nákypu může být hustá slaná kaše z hrubé krupice nebo bílá veka či žemle pokrájena na kostky Zamíchají se do něj žloutky, trocha muškátového květu, špetka zázvoru nebo mletého pepře, smetana, rozpuštěné máslo, sádlo nebo rozškvařená sltina, rozsekané pečené či uvařené maso telecí, kozlečí, jehněčí, ale může být i vepřové nebo drůbeží, někde přidávali i vařené vnitřnosti z jehněte játra, srdíčko, plíčky a masíčko z hlavy předem uvařené s cibulí a kořením snad i proto název „hlavička“.

Důležitou součástí je na kostky nakrájený libový vařený uzený bůček a sekané zelené bylinky. Do nádivky se hodí petrželová nať, pažitka, mladé lístky jahodníku, fialek, opence a řebříčku, ale především hodně vrcholků mladých kopřiv, předem spařených vařící slanou vodou. „Přebytek vody z kopřiv vymačkej a drobně je rozsekej.

Z bílků ušlehej hodně pevný sníh a lehce ho vmíchej do předem dobře promíchané směsi. Podle chuti dosol a uprav do sádlem vymazaného a strouhankou vysypaného pekáčku. Pěkně do červena upeč,“ radí hospodyňkám Kamila Skopová, jejíž zatím poslední publikací je „Rok na vsi aneb Kalendářové vyprávění Dorotky a Jakuba z 19, století.

Knížka s recepty, pranostikami a návody vzdáleně připomíná zažloutlé kalendáře plné pranostik a lehce sentimentálního vyprávění příběhů z venkovského prostředí.

(ron)