Jsou známky ve škole
pro budoucí život a pracovní uplatnění důležité?
Diskutujte na pod článkem!

Nechyběl při nich dnes šestapadesátiletý Pavel Novák, který je v historii školy raritou. Zůstal totiž na prvním stupni až do patnácti let. Důvodem byl špatný prospěch.

Postup zaručen

Už v první třídě pochopil, že premiantem zřejmě nebude. „Učení mě nebavilo a ani mi moc nešlo,“ přiznává muž, jehož podoba s Pepíčkem Zimou je neoddiskutovatelná.

Propadl hned v první třídě, a tak si nástup do „základky“ musel zopakovat ještě jednou. Když se mu ani napodruhé nepodařilo zbavit se špatných známek, automaticky přešel do druhé třídy. Žádná zvláštní škola tehdy neexistovala, a tak malý Pavlík vždycky jednou propadl a podruhé postoupil výš.

Jak rostl, mezi dětmi byl k nepřehlédnutí. Jeho původní spolužáci z první třídy už dojížděli do Heřmanova Městce na druhý stupeň, on stále setrvával v Morašicích.

„Byl jsem prostě věrný své škole, líbilo se mi v ní. A navíc jsem ušetřil za autobus,“ směje se.

Smíření rodiče

Rodiče mu za špatný prospěch dávali výprask, ale nakonec přece jen pochopili, že je to marné.

„Když jsem šel s vysvědčením domů, stačilo jim, aby se na mne podívali, a všechno bylo jasné,“ vzpomíná Pavel Novák. Jeho školní výsledky nebyly jen o pětkách, měl také oblíbené předměty. Každého jistě napadne tělocvik, ale druhým favoritem byla ruština! „Měl jsem z ní jedničku,“ šokuje posluchače překvapivou informací.

Základní školní docházku ukončil „nejvěrnější“ žák morašické základky ve svých patnácti letech. Dodnes v dobrém vzpomíná na ředitelku Janu Blažkovou ze Stolan a na další učitele.

„Měli se mnou asi kříž, ale já jsem je měl rád. Škoda, že paní Blažková nemohla být ze zdravotních důvodů na oslavách. Ale snad ji uvidím při srazu spolužáků, který je v září v naší hospodě Ve Dvoře,“ těší se.

Štědrý zaměstnavatel

A kam se jeho život ubíral po ukončení morašické „základky“? Šel se učit do Rybitví. České stavebnictví tehdy dávalo spoustu šancí k vyučení a dobře placenému zaměstnání i méně nadaným žákům. Poté nastoupil k chrudimskému závodu královéhradeckých Silnic, kde setrval celých pětatřicet let.

„Vydělal jsem si pěkné peníze, nestěžuji si. Myslím, že někteří spolužáci, kteří se učili lépe, měli mnohem menší plat,“ směje se plachý sympaťák.