Jiří Black Hromádko, bezdomovec
V osmdesátém devátém jsem ještě bydlel na náměstí. Lidi stáli v listopadu na kašně. Zdravil jsem je z okna a někdo na mě křičel: drž hubu nebo tě zavřou. Ale tehdy byl pořádek a zákony. Lidi chlastali, dobře se jedlo, stravenky byly levný. Teď je všechno drahé. Já do práce nepíchnu, v Chrudimi žádná není. Spím venku, protože v ubytovně se dýchá třikrát denně. Až bude mrznout, vykašlu se na alkohol a vrátím se do noclehárny. Jak jsem se stal bezdomovcem? Přišla restituce a musel jsem jít z bytu pryč. Pak jsem se stěhoval a stěhoval, přišel kvůli alkoholu a úrazu o práci. Proto jsem na ulici. (kd)


Zdeněk Socha, podnikatel
V době před rokem 1989 jsem se nemohl uplatnit, jak bych chtěl. Nebyl jsem komunista, nesměl jsem do ničeho mluvit. V té době bylo všechno neudržované, špinavé, rozbité. Stavba se nikdy nedokončila. Musel jsem do zemědělství, komunista mi určil, kam mám jít do učení. Dostal jsem vybrat mezi opravářem zemědělských strojů a zedníkem. Zvolil jsem první možnost Ale má touha byla stát se stavebním architektem, už tenkrát jsem viděl, jak jsou domy nepěkné. Když došlo v devětaosmdesátém ke změně, nikdo mi konečně nenařizoval, co dělat. S kolegou jsme zachránili před spadnutím areál statku v Chroustovicích., kde jsme založili firmu. Když mluvím s pamětníky, říkali, že ty objekty nikdy tak pěkně nevypadaly, jak vypadají teď. Myslím, že kdyby nedošlo k 17. listopadu 1989, asi bychom teď žili ve zříceninách. (kd)