Objekt, ve kterém donedávna sídlila prodejna zeleniny, už se nepodobá domu na starých fotografiích. „Tato budova dotváří pohled na Širokou ulici, vidět je zdaleka. Měla střechu se sešikmením a tedy jasnou ikonu. Teď má krytinu, která tam být nemusela, a navíc ten vikýř, který tam nepatří. Rekonstrukce šla udělat citlivěji, je to velká škoda,“ míní architekt Thér. Investor, kterého oslovil, je ochoten k nápravě, ale nikoliv za své peníze. „Chápu ho, má veškerá povolení. Když jsem oslovil památkáře, učinili místní šetření a žádné pochybení prý nezjistili,“ dodává Thér. Aby se zabránilo podobným zásahům, je podle jeho slov třeba větší provázanosti památkářů s městským architektem, tedy změnit metodiku.

Galerista a zastupitel Luboš Jelínek zásah komentuje jednou větou. „Památkáři brání každý pitomý sklípek z půle 17. století a důležité věci jim unikají,“ zdůrazňuje.

Místostarosta města Petr Řezníček tvrdí, že radnice „nevelí“ památkářům, ti mají svůj nadřízený orgán vPardubickích. „Rozlišoval bych mezi památkově chráněnými a ostatními budovami. Když budeme uvažovat vjedné rovině, ve městě se nebudou moci postavit žádné vikýře. Zajímavé je, že o některých se nehovoří vůbec. Přitom se nacházejí hned na několika rekonstruovaných objektech,“ diví se místostarosta Chrudimě Petr Řezníček. Galerista a zastupitel Luboš Jelínek takových domů napočítal třicet. „Divím se, co se teď děje. Práce památkářů by měla spočívat vhlídání odkazu našich předků. Představuji si, jak hlídají, co my občané nevidíme. Připadá mi ale, že je všechno jinak,“ uvádí Jelínek. Vikýře, které jsou kvidění například na budově drogerie na náměstí či vHavlíčkově ulici vmístě bývalé lékarny, mu připadají jako „pionýrské hajzlíky“.