"Jako výsadkáři neřešíme, o jaký úkol se jedná a kde ho plníme. To hlavní pro nás je, co jsme na počátku svého vojenského života slíbili - a tím je služba vlasti," říká Milan Novotný, který vystudoval psychologii s teologickým vzděláním.

Během služby v armádě působil na misi v Afghánistánu, předtím patnáct let pracoval jako psychoterapeut v pardubické věznici. Nyní plní velmi obtížný úkol - bojuje s koronavirem na nejrizikovějším pracovišti fakultní nemocnice. „Rozvážím stravu, pomáhám s hygienou pacientů a jejich polohováním,“ přibližuje svou práci v nemocnici.

Byl jedním z prvních v chrudimském výsadkovém pluku, kteří prošli vakcinací, aby mohl pomáhat v takzvané první linii. Riziko přenosu nákazy v hradeckém "covidáriu" je tak pro něj minimální.

K tehdejšímu elitnímu 43. výsadkovému praporu, nyní už pluku, nastoupil před pěti lety. "Jsem duchovní, který musel přijmout službu vojáka, aby svoji práci mohl vůbec vykonávat. Možná bych to přirovnal k dávným misionářům třeba v Jižní Americe, kteří se museli stát částečně indiány, aby je tamní obyvatelé vůbec přijali. Pro sebe jsem voják a pro vojáky duchovní," prohlásil kaplan krátce po svém nástupu.

Jak vnímá rozdíl mezi působením ve válečném konfliktu a nemocnicí? "Obojí vyžaduje velké vypětí vůle a opuštění svých potřeb a představ o vlastním pohodlí. Pro tento čas jsem zde a plním úkoly. Nyní sloužím vlastním lidem ve vlastní zemi, což má okamžitě viditelný a hmatatelný smysl," tvrdí.

Chrudimští výsadkáři působí i na jiných odděleních Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Stojí také u brány areálu, kde zastavují a pouštějí vozidla, kontrolují registrační údaje a celkově komunikují s lidmi, kteří se přijeli nechat otestovat. Zdravotníci mají tak víc prostoru k odebírání vzorků a jejich zpracování.