Ve vybydleném domě bez elektřiny si v krutých mrazech přitápí ohníčkem. Včera byla teplota v jejím obydlí minus jeden stupeň. Optimisticky řečeno, je to lepší, než být venku v minus pětadvaceti.

Zvířata netrpí

„Vařím si kafe, to mne zahřeje. Nosím na sobě tři bundy, podvlíkačky, oteplovačky a troje rukavice. V noci je teplota kolem minus tří stupňů,“ říká žena a zdůrazňuje, že její zvířata jsou po zdravotní stránce v naprostém pořádku.

Celé dny a noci poslouchá rádio, hudba jí dokáže zvednout náladu. Když má chuť, jde na procházku městem. Ve středu se k ní rozhodla ve tři hodiny ráno, kdy byl mráz velmi silný.

Platit se musí

Mrazy neodradí výběrčí poplatků od jejich práce. Například u chrudimského obchodního domu Billa jsme zastihli při inkasování parkovného Zdenu Folertovou. „V budce mám topné tělísko, bez toho by to nešlo,“ říká sympatická výběrčí. Ven vychází mnohokrát za službu a trvá jí pořádnou chvíli, než se zbaví pocitu chladu.

Autobusovou dopravu na Chrudimsku ve středu i přes extrémně nízké teploty neprovázely velké problémy. „Řidiči vyjeli všichni na čas, ale u některých autobusů přimrzal vzduch. Ale šoféři si poradili, takže dojeli všichni, až na několik zpoždění,“ řekl generální ředitel firmy Veolia Transport Východní Čechy Jindřich Poláček.

Koně si lebedí venku

Ve středu dopoledne, kdy teploměr ukazoval minus pětadvacet stupňů, v sídlišti na Větrníku pracovníci firmy Euro–Jordán instalovali v bytech plastová okna.

„Máme spoustu zakázak, pracujeme na tři směny a na mrazy se tudíž neohlížíme,“ usmívá se výrobní ředitel společnosti Petr Chlup. Pracovníci jsou proti chladu chráněni teplým oblečením, ale co obyvatelé bytů? „Není to dlouhodobá práce. Výměna jednoho okna trvá průměrně deset minut, záleží na tom, jaké je. Ano, teplota ve vytápěném bytě za tu dobu klesne, ale je to asi tak, jako když si pořádně vyvětráte,“ dodává Petr Chlup.

Zvěrolékaři nabádají majitele zvířat, aby silné mrazy nepodceňovali a chránili své svěřence proti omrzlinám. Ale koně Převalského v ohradě slatiňanského zámku se musí s nízkými teplotami vyrovnat sami. Evžen Kůs z pražské Zoo vysvětluje, že fyziologické vlastnosti tohoto jediného žijícího druhu divokého koně se nezměnily ani delším chovem v zajetí.

„Pochází ze stepí a polopouští Gobi na pomezí Mongolska a Číny, kde se musí potýkat s podstatně tvrdšími klimatickými podmínkami. V létě se teploty v Gobi šplhají přes 35 stupňů Celsia, v zimě mohou v lednu a v únoru klesat až k mínus 45 stupňům Celsia. Příroda koně Převalského proto vybavila hustou a dlouhou zimní srstí a také nenáročností - stačí jim suchá tráva, vodu získávají ze sněhu. Současná vlna mrazů jim tedy nevadí a takovéto počasí je pro ně daleko lepší než deštivé, vlhké zimy. Naše koně Převalského nemají žádné vytápěné pavilony, stačí jim pouze kryté přístřešky,“ informuje Evžen Kůs.

O tom, že kůň Převalského je velmi skromný a otužilý kůň svědčí skutečnost, že koně, kteří se do domoviny svých předků navrátili počátkem 90. let minulého století z evropských zoo, nemají s tuhou mongolskou zimou žádné potíže a úspěšně se tam rozmnožují.