Ekonomická krize dolehla i na několik desítek tisíc východočeských Romů. Část z nich plní úřady práce, další však letadla směr Kanada nebo Finsko.
„Prodávají tady své majetky a míří do ciziny za lepším. Myslí si, že tam padají pečení holubi přímo do úst. Pochybuji ale, že by se tam uplatnili lépe než tady,“ kroutí hlavou rychnovský romský předák Gustav Tancoš.
Zraky médií jsou sice nyní upřeny na vybydlená sídliště v severních Čechách, za jejich menšími obdobami ale netřeba jezdit daleko.
Chrudimáci jedno takové mají hned u centra, na cestě k nádraží. Za poslední roky se tam soudě podle nepořádku, nevábného vzhledu a rámusu po nocích moc nezměnilo. „Bydlet tady je za trest,“ postekl si muž, který tu dostal od města třípokojový byt. Neutěšená situace je v Josefově u Jaroměře či Broumově, tam Romové představují osminu všech obyvatel.
Asi nejhorší sociálně vyloučenou lokalitou v Pardubickém kraji je však ghetto v Semanínské ulici v České Třebové, v bývalých bytovkách po Sovětské armádě.
Leží tři kilometry za městem a pro zhruba tisícovku obyvatel tu není žádná sociální vybavenost, jen jeden obchod a zvláštní škola. „Je nutné s těmi lidmi pracovat, abychom tu nedopadli stejně jako v Janově,“ řekla romská koordinátorka krajského úřadu v Pardubicích Marta Válková.
Nového ministra pro menšiny Michaela Kocába ale pochválila za gesto, kdy chce zkusit bydlet v jednom z bytů v Janově. „Aspoň se letmo dotkne poznání. Na druhé straně ale nechápu, proč by tyto problémy měl řešit stát. Byly to většinou obce, které si problémy s ghetty zavinily, když do nich Romy řízeně sestěhovaly,“ dodala Válková.
Romská ghetta jsou trnem v oku řadě expertů na národnostní problémy. Romové by podle nich měli bydlet naopak roztroušeně, aby se problémy vyplývající z jejich kastovní hierarchie a kulturních odlišností, nekumulovaly na jednom místě.
Jen se tomu dnes říká nově. Z (násilné) asimilace se stalo téměř sprosté slovo. Moderně se přizpůsobení říká (dobrovolná) integrace.
