Náročnou výsadkovou přípravu završenou seskoky na padácích musejí výsadkáři ze 4. brigády absolvovat každý měsíc. Výsadková příprava, to ale nejsou jen seskoky ale také tvrdý výcvik, jímž musí každý voják projít. Jen ti nejlepší, kteří splní ta nejnáročnější kritéria se nakonec mohou stát výsadkáři.

Jako automat

„Paragán" musí být fyzicky velmi zdatný a psychicky odolný a musí být rovněž schopen okamžitě po seskoku plnit bojové úkoly. Fyzická zdatnost se hodnotí v rámci výročního přezkoušení z tělesné přípravy. Ale také psychika každého jedince musí být naprosto vyrovnaná. Není jednoduché a pro člověka přirozené vystoupat například do výšky pěti set metrů a vyskočit odsud do vzdušné hlubiny.

Pro výsadkáře je to však denní chléb. Než jde voják k samotnému seskoku, nacvičí nejprve všechny možné situace, které při něm mohou nastat. „Výsadkář nemá čas nahoře ve vzduchu přemýšlet. Jakmile se něco stane, musí situaci řešit automaticky," říká poručík Jan Šnejda, náčelník výsadkové přípravy z velitelství 4.brigády rychlého nasazení.

Bez drilu to nejde

Vojáci ze 4. brigády proto vše nejprve „drilují" na cvičišti. Na houpačkách, kde jsou zavěšeni v postrojích simulujících jejich spojení s padákem. Při tomto cvičení musejí řešit všemožné situace – od prasklé jedné či více nosných šňůr až po neotevření padáku.

„Nikdy se nesmí splést! To totiž nahoře může znamenat fatální následky," dodává poručík Šnejda.

Oprávněná hrdost

Výsadkáři procvičují i spoustu dalších činností a dovedností. Třeba jak přistát na zem aby nedošlo ke zranění, ale také techniku nasedání a výskoků z letounu. Tím vším musí každý „paragán" nejprve úspěšně projít. Teprve pak je připraven k seskoku a může tedy obléknout padák a nasednout do letounu. I náročnost výcviku je ostatně jedním z důvodů, proč je každý z výsadkářů tak hrdý na červený baret, jenž má právo nosit.

Milan Němec