„Prosím tě, okamžitě se nám ozvi, jak to jen trochu bude možný!“ Slova, kterými před deseti lety začínal netradiční email od rodičů asi jen stěží někdy zapomenu. Psali jsme si takřka ob den, popisoval jsem zážitky z dětského kempu Kindering v blízkosti amerického městečka Hopewell, kde jsem pracoval ještě s několika spolužáky a další kupou Čechů.

Byly to pro mě prodloužené prázdniny, na něž bych tak jako tak nikdy nezapomněl. Poprvé za „velkou louží“, první let dopravním letadlem, úvodní zkušenosti s jiným světem a v neposlední řadě poprvé na utkání slavné NHL.

Po necelých dvou měsících čištění bazénu, což byla v kempu má každodenní práce, jsem den po oslavě narozenin (8. srpna) s kamarádem ze Slovenska vyrazil prvně do New Yorku. Dlouho plánovaných 35 mil vlakem uteklo jako voda a z hlavního nádraží nevedly naše první kroky nikam jinam, než na mrakodrapy Twins, aneb světově známá „dvojčata“ v komplexu World Trade Centra. Sto deset pater výtahem, následná projekce a při ní virtuální vyhlídkový let napříč celým Manhattanem. Poté následoval bonbónek v podobě výstupu na střechu, jež byla vrcholem 417 metrů vysoké budovy. Kdo by v té chvíli tušil, že budeme jedněmi z posledních turistů, kterým se něco podobného poštěstilo.

Podruhé jsem se do New Yorku měl vydat právě v úterý 11. září. Šéf naší pracovní skupiny chtěl pomoci vystěhovat jakousi kancelář. Nakonec ale z toho sešlo.

Vstávali jsme ten den později a po deváté hodině ranní měli vyrazit. Když ale na snídani kolega vyprávěl, že se v New Yorku něco děje, spěchali všichni k televizím. To, co jsme viděli, byla katastrofa. Už v přímém přenosu jsem na stanici CNN sledoval, jak do druhého z hořících mrakodrapů naráží další letadlo a teprve několik desítek minut poté nazvali Američané věci správným jménem. V té době už byly všechny příjezdové cesty na Manhattan uzavřené, a tak byla passé i naše plánovaná cesta.

Jelikož jsem měl přístup k počítači, psal jsem ihned domů, co že se v USA děje. Vůbec mě v té chvíli nenapadlo, že zde zprávy z New Yorku běží v přímém přenosu. To mi došlo teprve po odeslání dlouhého povídání a přijetí výše zmíněného emailu od rodičů.

Ve Spojených státech jsem následně vydržel ještě něco málo přes měsíc. Do New Yorku jsem se podíval jednou na onu NHL v Madison Square Garden a podruhé při odletu domů. Už je to deset let, ale se spolužáky si nezapomenutelné léto 2001 často připomínáme. „Dvojčata“ byla tím nejkrásnějším, co jsme na Manhattanu viděli, a já jsem hodně zvědav na budovu, která se momentálně staví a snad brzy by je měla připomínat.

Psali jsme před deseti lety

Ilustrační foto