Deset Stolpersteinů položili v Chrudimi na konci minulého týdne na třech adresách, a to za přítomnosti autora projektu německého umělce Guntera Demniga, který první kámen položil 16. prosince 1992 před radnicí v Kolíně nad Rýnem.

Holocaust se tragicky dotkl například rodiny Witzovy, kterou nově připomínají kameny zmizelých v místě nynější chrudimské restaurace Kateřina. Albert a Klára Witzovi na této adrese provozovali od roku 1868 obchod a posléze továrnu s lihovinami.

Živnostenský inspektorát charakterizoval firmu v roce 1933 takto: „Vyrábějí na teplé cestě likéry všeho druhu a ovocné šťávy (malinové, citronové, pomerančové). V závodě pracuje skladník, který též obsluhuje destilační přístroj, 2 dělníci a šofér. V zimních měsících také jedna žena, která lepí viněty na láhve. Firma má 6 obchodních zástupců a 4 kancelářské síly. Ročně se zpracuje 300 hl čistého lihu na likéry, rum, brandy a kořalku.“

Kameny zmizelých v Chrudimi.
Kameny zmizelých připomínají oběti nacismu. Najdete je i na Širokých schodech

Albert a Klára měli šest dětí. Klára brzy ovdověla, firmu od ní převzali dva nejmladší synové Eduard a Oldřich, kteří s rodinami v Chrudimi žili. Eduard se oženil s Helenou a měli jedinou dceru Blaženu. Oldřich si přivedl do Chrudimi manželku Valerii z Prahy, v roce 1925 se jim narodila dvojčata Jiří a Vladimír.

Rodiny obou bratrů byly z Chrudimi deportovány společně s ostatními židovskými obyvateli v prosinci 1942 nejprve do Terezína a poté do tábora Osvětim II – Březinka. V noci z 8. na 9. března 1944 bylo zlikvidováno více než 3700 Židů převážně z Československa.

„Tento osud stihl i obě rodiny Witzovy. Válku přežil bratr Valerie Witzové Hanuš Klein. Po osudu své sestry a její rodiny po válce pátral, takže se mu podařilo získat informace o jejich posledních měsících života. Zjistil, že Valerie z podmínek v lágru zešílela. Její syny – dvojčata – se alespoň podařilo uchránit před Mengelem a jeho pokusy, protože se vydávali za pouhé sourozence,“ popsala příběh Witzových chrudimská archivářka a badatelka Alžběta Langová, která mapuje osudy Židů dlouhodobě. Díky ní se lidé dozvídají o životech a smrti svých sousedů, které z domovů vytrhl zrůdný nacismus a z nichž většina zahynula v koncentračních a vyhlazovacích táborech.

V Chrudim jsou nově Kameny zmizelých na třech místech.V Chrudim jsou nově Kameny zmizelých na třech místech.Zdroj: Karel Dvořák

Nezapomenout

Kromě rodiny Witzovy dostali své Stolpersteiny ještě Mandelíkovi na adrese Masarykovo náměstí čp. 60. V tomto domě provozovali obchod manželé Otto a Anna Mandelíkovi, kteří byli deportováni spolu s Ottovou maminkou Bertou. Berta byla zavražděna v Osvětimi v únoru 1944, Otto a Anna byli jako zdraví čtyřicátníci při selekci vybráni na práci. Otto se dostal s dalšími mužskými spoluvězni do pracovního tábora ve Schwarzheide. Zde však byl v prosinci 1944 ubit dozorci. Jeho žena Anna krutou pouť tábory Osvětim a Stutthof přežila.

Poslední Stolperstein v Chrudimi byl umístěn v Poděbradově ulici před domem rodiny Salusových. U nich v době války žila vdova Emilie Münzerová a její sestra Olga, která byla tchyní Viktora Saluse. Obě ženy se vrátily na stáří k Salusovým a stihl je stejný osud v podobě deportace z Chrudimi. Emilie zemřela v Terezíně, Olga byla zavražděna v Osvětimi.

Z Pardubic byly v prosinci 1942 vypraveny do Terezína dva transporty. Bylo jimi deportováno 1258 osob z města a širšího okolí. Většina z nich zahynula právě v Osvětimi. Konce války se dožilo pouze 92 z nich.
Kameny zmizelých připomínají oběti holocaustu. Jsou po celé Evropě

V Česku bylo prvních deset kamenů zmizelých umístěno v říjnu 2008 na pražském Josefově. Nápad na uvedení projektu vzešel z prostředí České unie židovské mládeže, která jej po dva následující roky realizovala. V roce 2010 bylo založeno občanské sdružení Stolpersteine CZ, které položilo v roce 2010 a 2011 dalších asi 60 kamenů; toto sdružení kolem roku 2016 zaniklo. Postupně však dochází k instalaci Kamenů zmizelých i v dalších městech.

(Zdroj: Wikipedia)

Další poslední várka Stolpersteinů dorazila do Luže v neděli. K dosavadním kamenům zmizelých přibylo posledních 14 kostek pro tamější obyvatele, které před 80 lety postihla nucená deportace do nacistických lágrů. Byly položeny na třech adresách. První z nich patří lékaři z léčebny na Košumberku Alexanderovi Schwitzerovi. Tento židovský lékař působil v Luži od druhé poloviny 30. let. Další stolpersteiny připomínají památku rodiny Freundovy a osobnost Maxmiliána Milradova.

„Velmi děkuji Alžbětě Langové za její úžasnou odbornou práci a skvělé historické znalosti. Je radost s ní spolupracovat a Stolpersteiny v Luži jsou hlavně jejím skvělým počinem,“ zdůraznila starostka města Veronika Pešinová.

Čtyři Kameny zmizelých byly slavnostně položeny v uplynulém týdnu i v Proseči. Jsou věnovány místní rodině Polákových, která se stala obětí nacistického systematického vraždění Židů. Akce se zúčastnili pozůstalí a příbuzní rodiny, autor projektu Stolpersteinů Gunter Demnig, ředitel Památníku Terezín Jan Roubínek a kantor Židovské obce v Praze Daniel Vaněk.

„Chceme, aby si naše děti a občané, kteří půjdou kolem těchto kamenů, dávali otázky a přemýšleli nad tím, proč zde jsou a co skutečně znamenají,“ poznamenal prosečský starosta Jan Macháček.