Pak ale přišlo jaro 2020, korona, a se všemi akcemi byl konec. Jednačtyřicetileté Lindě Barrijové z Chrudimi tak zbyla jen možnost šití historických oděvů. Uživit se jen tím je ale prakticky nemožné.

„Když vloni na jaře veškeré veřejné akce zakázali a já měla spoustu hotového zboží, doufala jsem, že to prodám na stáncích na akcích na podzim. Jenže pak to zavřeli znovu. Musela jsem se od té doby spolehnout jen na reklamu mého zboží na Facebooku a zásilkový prodej. A to rozhodně žádný trhák není, když moje oděvy teď kvůli všeobecné karanténě není ani proč kupovat. Zákazníci pro ně nemají využití,“ posteskla si Linda Barrijová.

Z původních materiálů šije historizující čapky, torny, kápě, prošívané kukly, gatě a podobně.

Nemůže jít ani makat do továrny. Kvůli jejímu staršímu zranění pravé ruky, které jí znemožňuje plnou hybnost, by to u pásu jako švadlena nezvládla.

„Vrátila jsem se ještě částečně k původní profesi účetní, ale u počítače také nemůžu kvůli ruce sedět osm hodin denně,“ dodala.

Přežít jí pomáhají kompenzace. Od státu by měla mít čistou pětistovku za den. Při první, jarní vlně jí peníze přišly prakticky ihned. Na podzim už to ale bylo s komplikacemi, jak si stěžuje i řada dalších podnikatelů, a teď v zimě o ně ještě nežádala.

„Nejsou ještě pravidla kompenzací ve třetí vlně. Ty podmínky se neustále mění, čekám, až to vyhlásí. Není totiž vyloučeno, že budu nově spadat do kategorie umělců. Ráda bych rozjela jako každý rok nějaký projekt, nakoupila za 20 tisíc textilní materiál na šití historických oděvů na letní nebo podzimní akce, pokud je vláda povolí, ale takovou investici si teď nemůžu dovolit. Živím dospívající dceru, platím nájem v bytě, elektřinu, půjčku za auto,“ dodala.