„Na první pohled zaujmou vlčí máky. Autorem je zřejmě Johann Caspar Fibich, kterému Jan Adam kníže z Auerspergu zaplatil studium na Akademii ve Vídni a ten se mu poté odměnil tím, že vymaloval interiéry slatiňanského zámku," říká kastelán Jaroslav Bušta.

S každou seškrábnutou vrstvou výmalby se průzkumníci noří hlouběji a hlouběji do historie. Podle kastelána lze takto dojít až na renesanční omítku vytvořenou na konci 16. století za doby Mazance z Frymburka.

Určit přesně účel místnosti, z jejichž stěn dýchá historie přesně nelze, neboť během četných přestaveb se měnila i velikost pokojů. V přízemí východního křídla se podle pozůstalostního inventáře z roku 1939 nacházely pokoje pro hosty a společenský salón.

Otázkou tedy zůstává, v jakém století se při odhalování původní výmalby zastavit. „Nejkompaktnější je vrstva z roku 1780 plus mínus. Na ní je také zajímavá malba z 19. století, jenže tu po válce překryly další nátěry, z nichž některé jsou na latexové nebo olejové bázi. Ani naše technická laboratoř neví, jaká přesně. Na zdech by ale být neměla, protože omítka tak nedýchá. Nicméně když se ji snažíme dostat dolů, bere s sebou i vrstvu z 19. století," vysvětluje slatiňanský kastelán.

Na plošný odkryv všech stěn však letos nedojde. Památkový ústav Slatiňanům letos přiklepl finance na opravu krovů a na další restaurační práce už scházejí peníze.

„Možná příští rok," doufá Jaroslav Bušta a dodává: „Nyní čekáme na stanovisko krajského úřadu. Památkáři také nejsou zcela proti, abychom historickou výmalbu obnovili. Minimálně musí pryč latexová vrstva."