"Hodně jsem po původu příjmení pátral a dozvěděl jsem se, že naši předkové žili v Malči na Vysočině a jeden z nich měl dokonce devět synů. Salaquarda je ochránce Boží, který chrání lidi a zvířata. Jméno je občas napsané na kostelích nad vchodem, a to včetně chrámu svatého Víta," říká René, který v minulosti dokonce zorganizoval celostátní sraz Salaquardů.

Dvoumetrový obrýlený dlouhán sice od dětství žil v Chrudimi, ale pocitově se k Vysočině stále vrací, s manželkou Hanou si u Malče dokonce pořídili chalupu. Většinu času ale rodina věnuje restauratérství, které se vymyká běžným standardům. Jak říká, pro své hosty vaří z potravin od farmářů převážně z Pardubického kraje. A tak hosté ochutnají vyzrálé maso z Dolů u Luže, sýry z Licibořic, brambory a zelí z Platěnska a pokrmy z mnoha dalších surovin včetně mouky z mlýna Janderov.

"Potraviny jsou sice dražší než v supermarketech, ale o to vyšší mají kvalitu. Nedá se to srovnávat a kdo z hostů ochutná naše jídlo, pozná okamžitě rozdíl," vysvětluje René Salaquarda, který se vyučil v Chrudimi na "integrované" škole, nějakou dobu pracoval v zahraničí a potom se chvíli věnoval reklamě. Nakonec se ale k řemeslu vrátil.

Voda už je chladná, ale vyzkoušeli si ji trénovaní, ale i nováčci.
Otužilci vybrali na lomu Švihůvek pro postiženou Káťu přes 60 tisíc korun

Ještě před pronájmem restaurace Na Zámku v Chrasti působila jeho rodina v nedalekých Bítovanech v penzionu U Nováků. "Bylo tam číslo popisné 1 a když jsem zvažoval pronájem chrastecké restaurace, zjistil jsem, že je to také jednička. To se mi líbilo, a tak jsem do toho šel," směje se René. V rodině má oporu, manželka Hana se stará o organizaci svateb, květinovou výzdobu a dezerty. Dcera Klára má čtyřleté vzdělání v oboru gastronomie, takže má v rodinné firmě velké uplatnění. Jenom syn Petr se zhlédl v matematice a fyzice a nyní studuje ekonomii na vysoké škole v Praze. "Když ale potřebuji něco spočítat, samozřejmě pomůže," chválí potomka René.

Rád truhlaří, zajímá se o historii, rád degustuje vína. Ale jeho koníčkem je v posledních letech otužování. "Začalo to v roce 2020. Byl covid a hospody to odnesly - musely zavřít. Poslali nás zkrátka k vodě, a tak jsem tam šel," vzpomíná. Začali se k němu přidávat další lidé, zpočátku jich bylo kolem deseti, ale nyní už je počet ustálen asi na 45 otužilcích. Tito lidé se nescházejí "jen" kvůli ponoru do ledové vody, ale i pro benefici potřebným. René se v této myšlence inspiroval lužským spolkem Rozběháme Luži, který každoročně pořádá hned několik charitativních akcí. A také po dlouhých letech začal běhat, což ho neskutečně baví.

Salaquarda založil dokonce spolek Otužilci L.P.2020 - Chrudimsko

"My, otužilci, už jsme pro tři potřebné lidi získali půl milionu korun, což je myslím skvělé. Víte, otužování přináší úplně jiný pohled na svět. Běžné problémy jsou pryč, když se potkáte s partou, která neřeší, jestli je máslo za čtyřicet nebo za pětadvacet. Cítíme se skvěle zdravotně, ale i vztahově, a tak je to v pořádku," uzavírá René Salaquarda.