My jsme o prázdninách, stejně jako v minulých letech, navštívili příbuzné v Rudníku, obci pod Černou horou. Tam jsem si ten jeden kus papíru vzal s sebou, aby také na venkově věděli, co se ve městě děje. Po příjezdu do podkrkonošské obce jsme na uvítanou zašli se švagrem na pivko.
V hospodě jsem si najednou vzpomněl, že jsem něco na ukázku přivezl. Vytáhl jsem leták a nechal ho kolovat, až se najednou ztratil. Po tomto zjištění jsem ho už hledal marně, prostě se nenašel. Jak se později ukázalo, jeden z místních „dobráků“ (však už je možná i za tu věrnou službu tehdejšímu režimu na pravdě Boží) jej předal patřičným orgánům – tamnímu Sboru národní bezpečnosti. Nedlouho po příchodu domů jsme měli návštěvu. Na motorce přijel příslušník, se kterým jsme museli na tamní služebnu. Ten vše zaprotokoval a mě i švagra propustil.
Po nejakém čase přišlo z chrudimského soudu předvolání k projednání prohřešku. Já i švagr jsme za tuto „trestnou“ činnost obdrželi po podmínce, a to se záznamem do trestního rejstříku. Samozřejmě, že tato událost měla neblahý vliv na můj postup v zaměstnání, švagrovi jako zemědělci snad ani neublížila. Když jsem později chtěl zavítat do zahraničí, musel jsem si vyžádat trestní rejstřík. S obavami jsem na něj čekal. Naštěstí vše dobře dopadlo, trest už byl vymazán.
Jaromír Doležal, Chrudim
