V Hlinsku opravují most přes řeku na státní silnici 1/34. Vlastně ho rovnou demolují a staví úplně nový. Vozovka je přervaná obnaženým říčním proudem se zbytky stavební suti a řidiči si musejí vystačit s druhým hlineckým mostem, spíše mostkem. Na ten ale mohou jen lehčí auta. Šoféry těžkých kamionů posílá série dopravních značek dávno před městem na dlouhou a nepopulární objížďku přes Trhovou Kamenici.

Váhu desetitunového auta by totiž menší z hlineckých mostů nemusel vydržet a jeho konstrukce by se mohla i s kamiónem poroučet do chladného proudu. Přesto na mostku denně na nějaký ten kamion narazíte. Zdá se, že zákazové značky jsou některým řidičům pro smích. Co také s nějakými plechovými tabulemi, když má vládce mnohatunové soupravy v kabině elektronickou navigaci, která ho do města dál vytrvale posílá? A taky má vlastní hlavu, byť s mozkem zasaženým stále se prohlubující digitální demencí. Což je kombinace, kterou zřejmě zákazová značka jen tak neporazí.

Policisté i hlinečtí strážníci jsou ve střehu. Některé zbloudilce vracejí na objížďku, jiným už rozdali desítky pokut.

Názory Hlineckých se různí. Někteří řidičům spílají, protože manévry kamionů v centru města brzdí plynulost dopravy a lidem nepřidávají na pocitu bezpečí. Jiní se dálkových řidičů zastávají, protože muži za volanty kamionů prý mohou mít v hlavě jen svůj vzdálený cíl, doplněný názvy několika větších tranzitních sídel. Při cestě třeba z Českých Budějovic do Opavy tak řidič nemusí vylovit z paměti, zda má Hlinsko vůbec na cestě, a zda se ho tedy objížďka přes Trhovou Kamenici týká. Takže příště by to chtělo tabule ještě doplnit. Opakování je matka moudrosti a za volanty nesedí neomylní roboti. Jsou to stále jen chybující a zapomínající lidé.