„Nejčastěji je opilý člověk přivezen na protialkoholní záchytnou stanici policií poté, co ohrožuje sebe či své okolí nebo se chová nevhodně na veřejnosti. Často jsou k lékařskému vyšetření přiváženi také lidé, kteří řídili motorové vozidlo pod vlivem alkoholu,“ uvádí primář Kolomazník.

Po přijetí „pacienta“ se provede dechová zkouška na stanovení hladiny alkoholu a v případě potřeby je odebrána i krev. Zdravotníci nově přijatému člověku změří krevní tlak, puls, teplotu, zjistí i váhu a výšku. „Následuje lékařské vyšetření ke stanovení závažnosti opilosti a k vyloučení zranění, závažnější tělesné nebo psychické nemoci. V případě potřeby je provedena očista zachyceného. V dalším je převlečen a uložen na lůžko, kde je do vystřízlivění pravidelně kontrolován personálem záchytky. K dispozici je i kamerový systém,“ popisuje primář Kolomazník poměrně složitý proces s alkoholem zmoženými lidmi.

 INFOGRAFIKA

Probuzení do bílého dne je zejména pro ty, kteří pobývali na záchytce poprvé, mnohdy krutým vystřízlivěním těla i duše. Ještě před propuštěním jim zdravotníci opět provedou dechovou zkoušku a zkontrolují tělesný i duševní stav.

Noc strávená na záchytce není laciná, „pacient“ za ni zaplatí tisíc pět set korun. Ty lze uhradit hotovými penězy anebo i směnkou. I za tuto službu lze zůstat dlužen, pardubická záchytka má už v evidenci zavedené notorické neplatiče.

„Problémy s dlužníky u nás jsou. Například za loňský rok nezaplatilo zhruba čtyřicet procent zachycených,“ potvrzuje Jan Kolomazník.
Mezi klienty stanice jsou podle jeho slov i „stálí hosté“, někteří mají za sebou i deset přespání v tomto zařízení. Právě do této sorty se řadí notoričtí neplatiči.

(pro, ron)