Vloni v květnu jako podjáhen řeckokatolické církve uspořádal pro dva zesnulé lidi bez přístřeší poslední duchovní službu, tedy společnou modlitbu na dvoře noclehárny a denního centra. „Myslím, že si každý člověk zaslouží obřad rozloučení,“ řekl tehdy oděn do černého roucha.

Petr Čápek vyprovázel své klienty k lékaři, dovedl je i k očkovacímu kamionu na nádvoří nemocnice, plánoval pro ně brigády. Když se před časem jeden bezdomovec utábořil ve vraku auta v Revoluční ulici, nikdo ho nepřesvědčil, ať vůz určený k odtahu opustí. Ignoroval strážníky i starostu města. Nakonec přišel spásný nápad – „zavolejte Čápka“ – a za dvacet minut byl tvrdohlavý muž ochoten se přestěhovat do ubytovny. Taková byla Čápkova duchovní síla, která ale nedokázala přemoci jeho těžké onemocnění. Už nestačil splnit svůj sen o sociálním podniku, díky kterému by mohli lidé bez přístřeší, jak jim říkal, získat práci třeba při uklízení sněhu nebo sekání trávy a vymanit se ze špatné životní situace. Ale dokázal několika bezdomovcům zprostředkovat práci v Technických službách, z čehož měl velkou radost. Těšil se na plánovanou rekonstrukci noclehárny a denního centra - měl velké plány, do kterých mu vstoupila vážná nemoc.

O práci Petra Čápka jsme psali zde:

Důstojné poslední sbohem. I bezdomovec je člověk
OBRAZEM: Důstojné poslední sbohem. I bezdomovec je člověk

Za svůj krátký život, v květnu by mu bylo 47 let, ale toho stihl hodně a nechal za sebou velký kus práce. Patří mu za to velké poděkování a úcta.

Místo posledního odpočinku Petr Čápek nalezne podle svého přání v největším chrudimském hřbitově U Kříže. Čest jeho památce!