V dopise, který přišel do redakce Chrudimského deníku, dnešní důchodkyně maminky nešetří. „Co jste vlastně zač? Možná všechny nebo jenom některé? Je to jenom vlna módy což bude asi pravdou – co sousedka, to ostatní opice a opičky.. Těhotenství je obrovské životní štěstí, prožívané s láskou a danou situaci s konečným slovíčkem překvapení. Což vaše myšlenka nedosáhla na toto slovo a tento vzácný a vrcholný bod očekávání kluk nebo holka?. Doufám, že vám nejde o modrou nebo růžovou barvu hadříků. To by bylo k smíchu. Jak je možné, maminky, že váš mozek pracuje úplně jinak, že se necháváte takto okrást o překvapení, napětí, hádat co to bude i sama se  sebou, manželem, rodinou, přáteli, příbuznými… To jsou nezapomenutelné okamžiky vás všech," píše Vladimíra Hrbáčková, jejíž dopis v plném znění najdete na str. 17.

Prostřednictvím facebooku jsme oslovili ženy s prosbou o jejich názor. Dozvěděli jsme se, že za touhou po zjištění pohlaví dítěte stojí nejen zvědavost, ale i praktičnost při pořizování výbavičky v době těhotenství. A hlavně – dnešní maminky chtějí na miminko při hlazení bříška mluvit již vybraným jménem a do těchto intimních okamžiků zapojit i partnera a starší děti. „Já nemám ráda překvapení, a to žádného druhu, prostě k životu ten pocit nepotřebuji, je mi nepříjemný.

A jako matka tří dětiček jsem byla ráda, když jsem si v bříšku mohla povídat s vědomím, že mluvím na kluka nebo holku I výběr jména je o to jednodušší, nemusí mít embryo nějaký pracovní název," míní Iva Kvízová z Trpišova. Opačný názor má Renata Kašparová: „U nás to bylo překvapení a paní pisatelka má můj naprostý souhlas. Ale ve finále je to každého věc. Já bych neměnila, ten okamžik na porodním sále je to největší překvápko."

Máme i názor tatínka novorozené holčičky Petra Šilara: „Nikdy jsme neuvažovali o překvapení. Po dlouhé debatě jsme se shodli na jménu dcery a navíc k ní mohl brácha mluvit a říkat jí jménem. Netěšil se tak na miminko, ale na sestřičku. Navíc shánění věcí bylo pro nás jednodušší i pro příbuzné. Odpadl poporodní stres a můžeme si o to více užívat dětí."

„Já jsem se nenechala překvapit – myslím, že s příchodem miminka se pojí mnohem víc překvapení než jen pohlaví… Krom toho jsem byla přesvědčená, že čekám holčičku. Takže jsem byla ráda, když mi bylo řečeno, že to bude chlapeček, a já jsem se mohla odprogramovat z holčičky," říká Chrudimačka Olga Havlíková. „Také jsem se chtěla nechat překvapit, ale přece jenom šlo o prvního potomka a zvědavost převládla. Příště bude překvápko se vším všudy. Myslím ze paní má v tomto pravdu," uvádí Hana Vohradníková ze Sobětuch.

Primář dětského a novorozeneckého oddělení Chrudimské nemocnice David Kasal má na věc dva pohledy. „Maminky chtějí pohlaví vědět kvůli výbavičce dítěte, přece jen je to nákladná záležitost. A za druhé – spousta z nich podstupuje umělé oplodnění, rodí i ženy staršího věku. Pohlaví dítěte se potom může vázat k určitým chorobám a je důležité ho dopředu znát," uvádí primář.

Jak ženy kdysi hádaly? Močily na obilí

Současná střední a starší generace byla odkázaná na pověry a babské rady. Napověděl třeba tvar břicha – v kulatém je holčička, ve špičatém kluk, říkalo se. Ženy hádaly i podle toho, jaká je honila „mlsná". Kyselé a ostré – kluk, sladké – děvče. Budoucí maminky čarovaly i se snubním prstýnkem zavěšeným na vlasu. Pokud se začal točit do kola, byla podle pověry na cestě holčička. Pendloval-li zezadu dopředu, očekával se chlapec. Holčičky mámě berou krásu, kluci ji přidávají, tak zní další pověra.

Pokud žena vlastní močí kropí pšenici a ječmen a prvně vyklíčí ječmen, čeká děvčátko. A úsměvný je pohled na tatínky – když přibírají na váze společně s manželkou, mohou se těšit na dceru.