První záznamy o výrobě žinylkových textilií z hedvábí pocházejí z Francie, jsou datované kolem roku 1750. Název vznikl z výrazu la chenille – housenka. Zatkávaná žinylkové vlákno vzdáleně housenku připomíná. Z Francie se znalost technologie rozšířila do dalších evropských zemí. Od poloviny 19. století se významným střediskem textilní výroby na území dnešního Česka stalo právě Hlinecko. Žinylkové zboží se tu vyrábělo nepřetržitě až do počátku 80. let 20. století, kdy byla výroba kompletně zrušena. K její obnově došlo až na počátku 21. století díky snaze a úsilí tkalce Josefa Fidlera z Hlinska.

Žinylkové textilie zhotovené ručním tkaním se vyznačují sametovým vzhledem, ale také měkkostí a poddajností. Žinylkové vlákno patří do skupiny efektních přízí, které mají tkaninám dodat zdobné prvky a zvláštní vlastnosti. Výroba umožňuje vytváření složitých květinových či figurálních motivů. Postup výroby je složitý, vyžaduje velkou přesnost a tkadlec musí precizně ovládat svoje řemeslo. Ruční výroba žinylkových textilií na Hlinecku je od roku 2017 zapsána na Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky.

V současné době je Tkalcovna na Betlémě v Hlinsku nejen jediným místem v Česku, kde se žinylkové textilie tkají, ale i jediným místem v Evropě. Žinylkové oděvní doplňky, které zde vznikají, tvoří součást módních kolekcí předních českých oděvních návrhářů.