Julie Kačová žije v ubytovně s přísným režimem v Tovární ulici od samého počátku, tedy dva roky. Má pět dětí, pečlivě drženou domácnost a přítele, se kterým chce být. V Chrudimi žije už deset let a v ubytovně se ocitla proto, že nikdy neměla svůj vlastní byt, harcovala se po podnájmech.

Finanční závazky vůči městu ale plní a plnila bezezbytku, a tak ještě nedávno věřila, že se přidělení městského bytu dočká. Dopis městského oddělení bytového fondu jí uštědřil studenou sprchu: bytová komise projednala požadavek a rozhodla nezařadit Julii Kačovou do takzvaného „souboru osob, které vyžadují z mimořádně naléhavých důvodů zvláštní pozornost.

Kdyby její děti chodily špinavé nebo nedocházely do školy, možná by se v souboru ocitla. Bytová komise by potom žádost Julie Kačové mohla „napasovat“ do zásady písmene b), podle které lze bytovou náhradu poskytnout tam, kde bude prokázáno ohrožení výchovy nezletilých dětí u rozvedených manželství.

Náklady rodiny s pěti dětmi na bydlení v chrudimské ubytovně jsou značné. Sto čtyřicet korun za metr čtvereční není konečná částka, k tomu se musí připočítat energie a služby. Za jeden prací cyklus Julie Kačová zaplatí pětadvacet korun. Hradí se i osprchování, což přijde na pětičlennou rodinu na značnou sumu.

„Celkem platím měsíčně sedm tisíc,“ potvrzuje Julie Kačová. Na vlastní byt nemá peníze, nikdo jí úvěr nedá. Stále proto věří, že se jednoho dne dočká. „Vím, že v Revoluční ulici jsou zdevastované byty s dluhem na nájmu a energiích. Ráda bych si jeden z nich převzala, dala ho opravit a splácela dluh formou nájmu,“ říká.

V ubytovně se žije draze, stát ani nemůže přispět na bydlení

Lidé žijící v chrudimské ubytovně hradí bydlení měsíc dopředu, taková jsou ostatně pravidla této instituce s rolí „strašáka“ pro neplatiče v městských bytech. Ale příspěvek na bydlení jim nikdo nedá. Nemají totiž nájemní smlouvu.

Romské a další sociálně slabé rodiny žijící v městských bytech narozdíl od nich pravidelně čerpají státní příspěvky na bydlení. Občas nájem zaplatit „zapomenou“. Zatímco se jejich platby za bydlení pohybují kolem dvacetikoruny za metr čtvereční, obyvatelé ubytovny hradí měsíčně sedminásobek – 145 korun za čtvereční metr. A s pomocí státu kvůli ubytovací, nikoliv nájemní smlouvě nemohou počítat. Jedna zmínka týkající se lidí v ubytovnách, jako je ta chrudimská, v zákoně ale přece jenom je. V případě hodných zvláštního zřetele může orgán v hmotné nouzi rozhodnout, že nájemce považuje pro účely doplatku na bydlení i osobu dlouhodobě užívající jinou, než nájemní formu bydlení. V textu je ale slovíčko “může“, což v překladu znamená, že „nemusí“.

V romském etniku tak existují velké rozdíly mezi lidmi, kteří obývají městské byty nebo ubytovnu. Změna v systému se ale zatím nechystá.
O vyjádření v pátek požádáme místostarostu Petra Řezníčka, ve čtvrtek nebyl k zastižení.

Plní chrudimská ubytovna svůj účel? Hlasujte v anketě, diskutujte!