Otcům od rodin se už na konci války nechtělo riskovat životy, a tak poslali do riskantní akce mladého kluka. Oldřich měl k činu motivaci jeho otec strávil tři roky v koncentračním táboře za odbojovou činnost. Oba po válce obdrželi Válečný kříž. Vzpomínku Oldřicha Říhy naší redakci poskytl jeho syn Jaroslav:

V Chrudimi bylo silné seskupení protipartyzánských jednotek Jagkomando, Sonderkomando gestapa. V ulicích města se pohybovalo velké množství psů, kteří i tahali vozíky s těžkými kulomety. Na svoji podporu zde měli nacisti i pancéřový vlak a vojenské letiště.

Nálož pod kolejí

Dne 5. 5. 1945 asi ve 23: 30 bylo rozhodnuto, že bude vyslán pancéřový vlak na potlačení Pražského povstání. Protože jsme měli i na dráze našeho člena partyzánského pluku Ludvíka Svobody, byli jsme o všem včas informováni. Asi v 0. 45 dne 6. 5. 1945 přinesl br. Luděk Fejfar (naše spojka) nálož s rozkazem na vyhození tratě s projíždějícím pancéřovým vlakem mezi Chrudimí a Medlešicemi. Jako velitel roty jsem byl v časové tísni sehnat potřebné partyzány. Musel jsem tuto akci provést sám. Hned jsem utíkal k železničnímu viaduktu a nálož pod koleje připevnil. Vzhledem k velkému nedostatku zápalných šňůr bylo dáno k náloži pouhých třicet centimetrů ( před odpálením nutno odříznout asi jeden centimetr vyklepaný prach). Naštěstí pro mě jsem nálož umístil asi dvacet až třicet metrů za viaduktem.

Měli jsme malé zkušenosti s jízdou pancéřového vlaku. Proto při příjezdu, kdy byla úplná tma, se dala jen velmi těžko odhadnout vzdálenost. Světla jen štěrbiny asi 1 x 10 cm. Dunění kol bylo úplně jiné, než u normálních vlaků. Možná, že též působila skutečnost: blížící se konec války. Nálož jsem odpálil asi o tři až čtyři vteřiny dříve. Byl jsem si vědom, že je krátká zápalná šňůra, doba hoření asi 30 vteřin. Proto jsem po zapálení rychle běžel pryč. Ohlušující rána, létající kameny z náspu. Pancéřový vlak však jel menší rychlostí, než jsem předpokládal a zastavil 2 až 3 metry před dírou. Okamžitě vystřelily rakety a bylo jak ve dne. Začala po mně střelba. Při kličkování přes velkou střelbu jsem měl veliké štěstí ani jedno škrábnutí. Velkou výhodou pro mě bylo, že z viaduktu vyjel pouze první vagon. Ostatní byly za náspem a nikdo po mně nemohl střílet.

Šlo o vteřiny

Vlak se vrátil do Chrudimě a velitelem bylo rozhodnuto, že pojede na Heřmanův Městec, Přelouč a Prahu. Opět přiběhl br. Fejfar s novou náloží. „Když se ti to nepodařilo, máš provést vyhození na trati na Heřmanův Městec." To však již bylo 3. 30 až 4 hod. ranní a pomalu začalo svítat. Když jsem připravil nálož a uviděl pancéřový vlak v zatáčce náspu, dlouho jsem nečekal a nálož jsem odpálil. Vlak byl vzdálen ještě maximálně 300 metrů. Vzhledem k tomu špatnému terénu na ústup jsem nemohl déle čekat. Železničáři odšroubovali pro jistotu několik kolejnic na trati Chrudim Tuněchody. Byla to poslední diverzní akce partyzánského pluku Ludvíka Svobody na železniční trati.

Pancéřový vlak svůj úkol nesplnil a zůstal v Transportě Chrudim asi tři až čtyři měsíce po válce.

Oldřich Říha, narozen 4. 2. 1925, byl předsedou historické skupiny partyzánského pluku Ludvíka Svobody a nositelem Válečného kříže. Zemřel v Chrudimi dne 10.3.2014. (ron)