V areálu jako by se vrátil čas. U vstupní brány se choulili u ohýnku mladí lidé odění do vlněných obleků a vítali příchozí. V objektech ze slámy, hlíny a dřeva ukazovali keltská řemesla, jejichž podstatou je důmyslnost a využití přírodních zdrojů.
Zejména ženy zaujala výroba náramků na miniaturním tkalcovském stavu. Šikovné ruce mladé Keltky se jen kmitaly a dílo jí šlo rychle od ruky. „Náramky tkám z vlny, která je obarvena přírodně. Dají se použít slupky z cibule nebo lístky mladé břízy," vysvětlovala ochotně návštěvníkům, kteří jí pokládali zvídavé otázky.
Ve vedlejší místnosti bublala v kotli na ohni zeleninová polévka a druhým chodem byly chlebové placky připravené z čerstvě umleté celozrnné mouky, soli a vody. Aby se kuchařka při vaření neudusila kouřem z ohně, posloužil jí takzvaný jiskrolap. Ten odvádí zplodiny střechou ven a je jakýmsi předchůdcem dnešní digestoře.
Také ukázka zpracování dřeva byla velice zajímavá. Kelti běžně používali nástroje z kovu, nebyly jim cizí sekyrky nebo dláta. Železné hřebíky používali jen zřídkakdy, protože jejich výroba byla značně náročná a bylo jednodušší použít opracované kolíky ze dřeva.
V nasavrckém keltském skanzenu toho bylo k vidění hodně. Kmen Boii tak mohl konečně ukázat, jakým směrem by se tato naučná a turisticky jistě velmi zajímavá expozice měla ubírat.
Jeho členové se semkli a navzdory neposkytnuté dotaci urputně ve volném čase stavěli svůj sen. Zabojovali jako praví Keltové a vysoká sobotní návštěvnost jim je odměnou a poděkováním.
